Asie
pochopit, pak si pamatovat

Asie zabírá skoro třetinu veškeré souše. Žije v ní ale víc než polovina všech lidí. Proč tolik? V Indii a v Číně jsou úrodné nížiny a monzunové deště. Dá se tam vypěstovat hodně rýže, a tak se uživí hodně lidí.

S Afrikou a Severní Amerikou je to jednoduché, tam hranici tvoří voda. Asie a Evropa jsou ale jeden kus pevniny, Eurasie. Moře mezi nimi není, a tak hranici lidé dohodli. Vede po horách, řece, mořích a úžinách. Na mapě je to růžová čára. Projeď ji prstem shora dolů.

Asie je moc velká, aby se dala popsat najednou. Proto ji dělíme na menší části. Jde to dvěma způsoby: podle přírody, nebo podle lidí.

U každého regionu nejdřív pochop proč. Fakta pak dávají smysl a nemusíš je drtit nazpaměť. Barvy odpovídají mapě nahoře.

Severní ledový oceán je studený a u Asie mělký. Mělká voda snadno zamrzne, a proto jsou okrajová moře 9–10 měsíců v roce pod ledem. Lodě tudy plují po Severní mořské cestě, ale jen když led povolí. Do těchto moří ústí velké sibiřské řeky.

Na východě se pod Asii podsouvá deska z Tichého oceánu. Tam, kde se jedna deska noří pod druhou, vznikne v moři hluboký žlab, hlubokomořský příkop. Vedle něj se zvedají řetězy sopečných ostrovů, například Kurily.

Mezi Asií a Austrálií leží tisíce ostrovů. Je to Malajské souostroví, nejrozsáhlejší na světě. Napříč vede neviditelná hranice, Wallaceova linie. Na západ od ní žijí asijská zvířata a rostou asijské rostliny, na východ australské. Mezi ostrovy je tam hluboké moře a zvířata ho nepřešla. Singapur leží na úzkém průlivu mezi Indickým a Tichým oceánem, proto se tu potkávají lodě z celého světa.

Arabský poloostrov a Přední Indie nejsou původem asijské. Kdysi patřily k jižnímu prakontinentu Gondwaně spolu s Afrikou a Austrálií. Odtrhly se a pomalu dojely k Asii. Východ Asie takový původ nemá. Hormuzský průliv je úzké hrdlo Perského zálivu a tudy vyplouvají tankery s ropou.

Indická deska pomalu jede na sever a podsouvá se pod Eurasijskou desku. Představ si srážku dvou aut: kapota se zmačká a zvedne. Zmačkáním vznikl Himálaj, zvednutím Tibetská náhorní plošina. Proto má Asie nejvyšší průměrnou nadmořskou výšku na světě.

Pamír je malá oblast, ale je to střed asijských velehor. Velká pohoří se z něj rozbíhají jako prsty z dlaně. Proto mu říkají „Střecha světa“. Když si zapamatuješ obrázek, víš, kde všechna pohoří leží.

Na západě se hory řadí do dvojic. Jako dvě zdi lemují náhorní plošinu: jedna zeď na severu, druhá na jihu nebo na západě.

Porovnej, jak vysoko jsou nejvyšší hory a jak vysoko je průměr celé Asie.

Kolem Tichého oceánu se desky srážejí pořád. Proto jsou tu sopky, příkopy a oblouky ostrovů. Tomu se říká Tichomořský ohnivý kruh. Opak jsou štíty: nejstarší, dávno zarovnané kusy pevniny, kde se už skoro nic neděje.

Asie nemá jedno pevné jádro. Poskládala se v prekambriu (prahorách) ze tří štítů jako puzzle. Na starý zvrásněný podklad se potom vodorovně ukládaly mladší usazeniny, vrstva na vrstvu jako palačinky. Tak vznikla většina nížin.

Říká se jim tektonické a platformní roviny. Vznikly na starých platformách a v pánvích, které pomalu klesají. Do pánve se v druhohorách a třetihorách ukládal materiál. Čím déle klesá, tím víc vrstev se v ní nahromadí.

Říká se jim aluviální nížiny v tektonických prohlubních. Před horami vznikla hluboká prohlubeň, takzvaná čelní hlubina. Řeky do ní nosily štěrk, písek a bahno z hor, až ji zasypaly. Říční nánosy jsou úrodné. Kde je dost jídla, žije hodně lidí.

Říká se jim nížiny s dominantním eolickým podložím. Eolický znamená větrný. Vítr navál jemný prach, kterému se říká spraš. Řeky ho pak přenesly a zarovnaly do roviny. Ze spraše vznikají velmi úrodné půdy.

Hory jsou uprostřed kontinentu, takže z nich řeky stékají do všech stran jako paprsky ze slunce. Některé ale k moři vůbec nedotečou.

Sibiřské řeky berou vodu hlavně z tajícího sněhu, proto mají sněhový režim. Tečou od jihu k severu. Na jaře se oteplí nejdřív na jihu: horní tok roztaje, ale dolní tok na severu je ještě zamrzlý. Voda nemá kudy odtéct, a tak se vylije.

V létě přijde monzun a přinese obrovské lijáky, řeky se rozvodní. V zimě je sucho a vody je málo. Průtok těchto řek proto během roku hodně kolísá.

Tyto řeky pramení v nejvyšších horách. Na jaře je plní tající ledovce, v létě k tomu přidá vodu monzun. Mají tedy dva zdroje vody, a proto kombinovaný režim.

Ve Střední Asii je sucho a horko. Řeka cestou ztrácí vodu, protože se vypařuje a vsakuje do písku. Někdy skončí ve slepém rameni, jindy úplně vyschne.

Tektonická jezera vznikla, když se zemská kůra roztrhla a poklesla. Proto jsou hluboká a nejhlubší z nich je Bajkal. Druhou skupinu tvoří jezera, která jsou zbytkem něčeho staršího: buď po ledovcích, nebo po pravěkých mořích.

Nejdůležitější je kontinentalita. Moře funguje jako termoska: v létě chladí a v zimě hřeje. Daleko od moře tahle termoska chybí, a proto jsou tam horká léta a mrazivé zimy.

Pevnina se ohřívá i ochlazuje rychleji než moře, stejně jako písek na pláži a voda. Teplý vzduch stoupá a nad teplým místem vznikne tlaková níže (N). Studený vzduch klesá a vznikne tlaková výše (V). Vítr vždy fouká z výše do níže. V létě proto fouká z moře na pevninu, v zimě obráceně.

Projdi pásy jako po žebříku od Sibiře až po Indonésii. U každého si nejdřív přečti, proč tam takové podnebí je.

Na severu je zima a zmrzlá půda. Do permafrostu se kořeny nedostanou a léto je krátké, proto v tundře nerostou stromy. Voda nemůže vsáknout do zmrzlé půdy, takže je půda podmáčená a chudá. V tajze padá na zem jehličí a okyseluje půdu.

Ve stepi každý rok tráva odumře a zetlí. Tak vzniká černá úrodná vrstva, černozem. V poušti rostliny šetří vodou: trny místo listů znamenají menší odpařování, hluboké kořeny dosáhnou na vodu a dužnaté stonky ji uloží do zásoby.

Monzunové lesy v období sucha shodí listy, aby šetřily vodou. V pralese je teplo a mokro celý rok. Deště z půdy vymyjí živiny a zůstane červená hlína (laterit). Stromy rostou v patrech nad sebou a soutěží o světlo, tomu se říká patrovitost.

Čím výš vystoupáš, tím je chladněji. Na jedné hoře tak můžeš projít několik biomů nad sebou, jako bys jel vlakem na sever.